Jak přisel hrad Rabštejn ke svému jménu
V dávných dobách byl v povodí řeky Střely rozsáhlý prales. Husté lesy, plné nejrůznější zvěře, lákaly české panovníky k lovu jelenů a medvědů. Stará pověst vypráví, jak se jednou královská družina utábořila v údolí pod nynějším rabštejnským městečkem.
Hejno vran se vzneslo a kroužilo nad táborem lovců, u kterých vzbudil pozornost nápadně veliký havran. Hrdě se vznášel v jejich středu. Král si toho povšiml a poručil nejlepšímu střelci: „Sestřel havrana!“ Lukostřelec vybral nejlepší šíp, napnul tětivu, namířil a vystřeli. Šíp zasvištěl. Sestřelený havran dopadl před nohy samotného krále. Jeden z lovců si všiml, že v jeho útrobách se něco zablýsklo. Sáhl a vyňal velký, překrásně broušený drahokam.
Během vzrušených dohadů o podivném nálezu přijela do tábora skupina jezdců, kterou vedl černě oděný cizinec. Vypadal tajemně. Představil se českému králi jako alchymista. Prohlásil, že už několik dnů pronásleduje se svojí družinou havrana, který mu v nestřežené chvíli ukradl vzácný kámen. Ten má pro něho nenahraditelnou cenu, protože drahokam potřebuje k dokončení svých vědeckých pokusů. Chtěl, aby mu kámen odevzdal a sliboval, že se mu bohatě odmění.
Král mu drahokam předal, a když ho cizinec vzal mezi dva prsty, podíval se kamenem proti slunci a zamumlal kouzelnou formuli. Sotva ji dořekl, zablesklo se a zahřmělo. Přesto, že bylo pravé poledne, černé mraky zakryly zářící slunce a nastala tma jako o půlnoci. Zase zahřmělo a zablýsklo. Pak se mraky rozplynuly a polední slunce opět pokojně zasvítilo.
Na skále, kde bylo spatřeno hejno vran s mohutným havranem, teď stál nádherně rozlehlý hrad. Byl to dar kouzelníka českému králi za drahý kámen.
Hrad bylo potřeba nějak pojmenovat. Jelikož havran v němčině se nazývá Rabe a kámen je Stein, dostal hrad jméno Rabenstein, česky Rabštejn. Dodnes na Rabštejně hnízdí černí havrani a z hradu zbyly jen trosky.
